Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kam se ubírá boulevard evropské integrace?

16. 05. 2015 16:08:49
Aneb jak se cítím jako občan EU? V roce 2004 jsme se dali na společnou cestu s moha jinými národy Evropy. Tehdy mi bylo 10 let a já si myslel, že je správná. Za 11 let na ní se toho ovšem mnoho změnilo. I můj pocit z této cesty.

Byl to jeden z důležitých milníků pro bývalé státy východního bloku, pro státy, které zažily totalitní režim, nesvobodu a socialismus v praxi, jenž ze své podstaty útočí na lidskou přirozenost, totiž na vzájemnost lidí obecně. O tom by se samozřejmě dalo dlouze diskutovat. Kdyby tady ovšem nebyla jiná znepokojující věc. Obávám se, že na rozcestí 90. let jsme se rozhodli vydat špatným směrem, ačkoliv se mohlo zdát, že je pro nás onen směr nevyhnutelný. Cesta, nebo spíše pěšina nevedla růžovým sadem, na mnoha místech byla zarostlá, špatně schůdná, nakonec jsme ji ale prošlapali až do místa, kde se napojila na jinou cestu. Ta byla široká, mohli bychom ji nazvat Evropskou dálnicí. Setkali a spřátelili jsme se tam s mnoha národy starého kontinentu, díky nimž byl boulevard evropské integrace bohatý na vůně, chutě a barvy. Všichni šli společně vstříc nejasné dálce, a ačkoliv moc nehleděli vpřed, nesešli, nenabourali. Jednotná v rozmanitosti. Vše vypadalo o mnoho snazší, protože naše nová dálnice byla projektována v jakémsi Bruselu. Kdo ale rozhodoval o tom, kudy se ta cesta bude ubírat? Kdo nařizoval, co si na ní budeme brát, a kdo zakazoval, co si vzít nesmíme? Z odpovědí na tyto otázky pramení moje nelichotivé pocity, jež z EU mám.

Vědí milí Bruselští vymýšleči směrnic a nařízení, že byl člověk obdařen svobodnou vůlí? Připadá mi, že nikoliv. Připadá mi, jako by nás, obyčejné občany, považovali spíše za ovčany, kteří nejsou svéprávní. Příklady tohoto můžeme nalézt v každodenním životě. Asi poněkud směšně působí omílaná causa Pomazánkové máslo, nicméně se jedná o učebnicovou ukázku. Proč musel i sem ouřednický šotek bruselský strkat své prstíčky? Pravděpodobně by si totiž hloupoučký český spotřebitel mohl ráno namazat na chleba místo pravého másla máslo pomazánkové. A navrch ještě marmeládu. Pardon, vlastně džem. Ještě by si náš všetečný šotek měl posvítit na pleťové mléko. Krávu ani nepotkalo, kávu by nevylepšilo. Dále tu máme kočičí jazýčky, granátové jablko, kyselé žížalky nebo třeba Mozartovy koule! Že si někdo říká: „Proč vůbec řešit pomazánkové máslo? Stalo se a jsou tu jiné důležitější věci.“ Ano, jedná se o zástupný problém, ale tady narážíme na druhou stránku našeho učebnicového příkladu. Zeptejme se jinak: „Proč vůbec EU řeší pomazánkové máslo?“ Zřejmě aby utratila peníze, které předtím vysála z našich kapes... Ale jsou tu mnohem vážnější témata, která nás stojí mnoho peněz a vedou k tomu, že nemůžeme žít svobodné životy a že se ti, jež by je chtěli žít, cítí nesvéprávně a nedůstojně.

Dalším z pocitů, které z EU mám, je jakási nevýznamnost nebo nicotnost. Čeho? Mého, tedy euroskeptického hlasu. „Smůla,“ namítnou mnozí, „holt euroskeptici nevyhrávají volby.“ Ale o tom to tolik není. Samet měl vést k demokracii. Mnozí si mysleli a dodnes myslí, že demokracii máme, pokud si můžeme říkat, (skoro) co chceme, a chodíme ke svobodným volbám. To je ale až jakási nadstavba. Dle mého je základem demokracie diskuze, ve které znějí i opoziční názory. V českém prostředí to jakž takž funguje, ale o stupeň výš už je demokracie jen pouhým vyprázdněným heslem, kterým se mnozí zaštiťují. Víme, že v Bruselu naší společnou dálnici projektuje velká koalice eurolidovců a eurosocialistů již několik let. Parlament, v němž by měla být vedena rozprava, byl přetvořen na velkou schvalovací továrnu produkující jeden zákaz za druhým. Předlistopadovou terminologií by se řeklo, že překračují plán o mnoho procent. Můžeme slýchávat o takzvaném demokratickém deficitu EU. Projevuje se na mnoha místech, nejen v „Parlamentu“. Z čeho ale pramení? Tím zdrojem je nedostatek sebereflexe. A platí jednoduchá nepřímá úměra: čím nižší sebereflexe, tím vyšší akceschopnost. Mnozí by si řekli: „Paráda!“ Kdyby tu ovšem nebyl háček. Sebereflexe se blíží k nule, tudíž akceschopnost míří kamsi nekonečně vysoko a Brusel po ní úspěšně šplhá. Zkouší, kam až může vylézt a co ještě ovčan strpí. Inu, strpí toho hodně, protože se nahoru nekouká a ukolébán europropagandou se v klidu pase dole. A tak je bruselský šotek natolik akceschopný, že si dovoluje porušit svá vlastní pravidla, která byla navíc mnohdy přijata proti vůli občanů. Ačkoliv Lisabonská smlouva nedovolovala EU sanovat jednotlivé členské státy ve finančních potížích, v případě krachujícího Řecka se na to nehledělo. Až později vznikl ESM, který měl podobným rozepřím předcházet. Nicméně i jeho vznik byl pochybný, když o něm bylo rozhodováno ve zjednodušené proceduře, přestože na EU převedl nové pravomoci, což Smlouva o Evropské unii (ve znění Lisabonské smlouvy) v čl. 48 odst. 6 zakazuje. Samozřejmě se to vždy zaonačí do hezké politicko-právnické mluvy. Zatím snad vrcholem zneužití nekonečné akceschopnosti Bruselu byl útok na kyperské střadatele, když se i tento ostrov dostal do finančních potíží. Evropská unie bohužel nevidí trám ve vlastním oku, ač třísek u mnohých jiných si všímá. A tak neslyší odlišný názor a ty, jež jej říkají, ostrakizuje, dělá z nich extremisty. Nebývá ale jeden extrém vyvolán extrémem opačným? Nepolarizují se navzájem odlišné pohledy?

Strach! To je zřejmě ten nejdůležitější pocit, který jako občan EU mám. Jsou to obavy z toho, kam se naše společná cesta ubírá. Nešedne nám původně pestrý boulevard? Neotáčí se naše dálnice o sto osmdesát stupňů? Možná byl Orwellův román 1984 hyperbolický, přesto se v něm až hrozivě zrcadlily tehdejší východní režimy. My bychom se měli mít na pozoru, aby to, co bude vydáno v Bruselu, nebylo psáno newspeakem nebo jazykem ptydepe. Protože vyvstává jednoduchá otázka. Potřebovala by fungující a prospěšná organizace vynakládat ohromné prostředky, které nejprve vytáhla z kapes svých ovčanů, na propagandu sebe sama před oněmi ovčany?
Ještě z něčeho mám strach. Doufám, že nezajdeme na naší cestě moc daleko, protože by se mohlo stát, že se objeví nový Marx, jenž bude hlásat boj ovčanského proletariátu proti bruselské úřednické buržoazii. To jsou ale černé scénáře, ke kterým se snad zatím neblížíme.

Pokud ovšem zpomalíme, sundáme z očí růžové brýle, prohlédneme vpřed a nenecháme se dál vláčet davem, možná najdeme nějakou odbočku, která nás vrátí na původní směr vstříc svobodě a demokracii. A možná to nebude jen naše odbočka, ale na novou cestu se s námi vydají i jiní. Společně si ponecháme to, co je dobré. To, co je špatné, necháme na staré cestě. Protože je pravdou, že i evropský projekt přináší své chutné ovoce. Bohužel se nám někteří snaží namluvit, že špatná úroda je daní za tu dobrou. Není tomu tak. Například mnozí oceňují možnost volného cestování. Ano, ale to může klidně fungovat i bez obrovského počtu kanceláří v Bruselu. Cožpak musí být Švýcarsko členem EU, aby mohlo být součástí Schengenu? Nikoliv. Takových dobrých věcí je samozřejmě daleko více. Proto až někdo bude říkat, že dobré bez špatného nejde, nevěřte. Zpomalte, zamyslete se a nebuďte ovčany.

Tento text vznikl na podzim loňského roku pro literární soutěž v rámci projektu ,,Braň svoje práva, euroobčane!“ podporovaného z prostředků EU. Pro potřeby blogu mírně upraveno.

Autor: Denis Cmunt | sobota 16.5.2015 16:08 | karma článku: 39.79 | přečteno: 3283x

Další články blogera

Denis Cmunt

Ať Evropská komise nestrká nos do věcí, do kterých ji nic není

Europoslanec Petr Mach vyzval ve svém blogu občany ČR, aby se obrátili na eurokomisařku Věru Jourovou ve věci hlasování Evropské komise o návrhu na žalobu České republiky za neplnění migračních kvót. Tak jsem se i já připojil.

12.6.2017 v 18:08 | Karma článku: 40.55 | Přečteno: 1649 | Diskuse

Denis Cmunt

Imprese z Bordeaux: 1. Díl - Bon voyage!

1 člověk, 2 kufry, 1 batoh a pes. Čeká nás 6 měsíců v metropoli vína nebo, jak se praví v cestovním průvodci, v baště buržoazie – Bordeaux. Jistě by bylo příjemné letět letadlem, ale okolnosti tomu chtěli jinak.

8.1.2017 v 23:00 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 277 | Diskuse

Denis Cmunt

Jak by mohla vypadat smlouva o volném obchodu mezi EU a UK?

Po odhlasování Brexitu občany Spojeného království se začíná diskutovat nad tím, jakou formu spolupráce s EU Britové zvolí. Co takhle smlouvu o volném obchodu, jejíž dvě základní ustanovení by mohla vypadat následovně?

30.6.2016 v 10:22 | Karma článku: 11.72 | Přečteno: 286 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Luboš Zálom

Nigel Farage v Praze: následujme příkladu Brexitu

Včera navštívil Prahu britský politik, europoslanec za UKIP, Nigel Farage. Připomněl ve svém projevu českým euroskeptikům, že snaha na znovuzískání suverenity na bruselském politickém molochu má smysl.

22.9.2017 v 13:46 | Karma článku: 24.82 | Přečteno: 408 | Diskuse

Jan Dvořák

Přijít kvůli neschopným agentům o jedinou teroristickou skupinu by byl opravdu luxus!

Soud osvobodil skupinu anarchistů, která měla podle obžaloby chystat teroristický útok na vlak s vojenskou techniku a automobily.

22.9.2017 v 13:38 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 346 | Diskuse

Jan Ziegler

Litevská prezidentka varuje, Rusko chystá agresi

Za nácvik útoku na západní sousedy Ruska označila nedávno v projevu před Valným shromážděním OSN rusko-běloruské manévry Západ 2017 litevská prezidentka Dalia Grybauskaitéová.

22.9.2017 v 12:01 | Karma článku: 23.04 | Přečteno: 945 | Diskuse

Jan Hink

Není třeba vymýšlet protiislámské zákony

Stačí se nebát využít stávající. Komu nevadí, že třeba muslimské dívky jsou omezovány na ústavou zaručených právech?

22.9.2017 v 10:17 | Karma článku: 27.40 | Přečteno: 670 | Diskuse

Zdeněk Král

Získat zbroják není „snadné“. Český systém je vynikající

Ozbrojení slušní občané jsou velmi důležití pro bezpečnost společnosti i státu jako takového. Získat legálně zbraň není snadné, rychlé ani levné, ale vyplatí se to.

22.9.2017 v 10:11 | Karma článku: 41.01 | Přečteno: 2914 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1278
Jsem studentem biochemie, kterému není lhostejné okolní dění a naše budoucnost.

Seznam rubrik

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.