Pavel Svoboda, poslanec Evropského parlamentu za KDU-ČSL, ve svém blogu napsal, že euroskeptici vyjadřují svými gesty v Europarlamentu odmítavý postoj k evropské spolupráci. Nenaslouchá ovšem jejich názorům, že spolupráce může jít i jinou cestou, než jak je nám prezentováno uniofilními jedinci, a proto se zmůže pouze na zcela zbytečnou kritiku gest namísto kritiky názorů. Jeho slova si můžete přečíst zde.
Nigel Farage (lídr UKIP a frakce Evropa svobody a přímé demokracie) s britskou vlajkou v EPREUTERS/YVES HERMAN
Někteří poslanci se otočili zády, když zněla Óda na radost, údajná hymna EU. Pavel Svoboda toto gesto označil za otočení se zády poselství, které tato píseň vyjadřuje. Asi ono gesto na místě nepochopil, nicméně z pozdějších vyjádření poslanců frakce Evropa svobody a přímé demokracie, tedy i z vyjádření Petra Macha (Svobodní) by pochopil, že se nejedná o vyjádření nesouhlasu s poselstvím Ódy na radost. Jedná se totiž o vyjádření nesouhlasu s tím, aby EU přebírala atributy státu, aby tak stvrdila v symbolické rovině to, co dělá konkrétními kroky, totiž omezovala suverenitu národních států ve prospěch své suverenity.
Dále se Pavlu Svobodovi nelíbí, že si britští poslanci za UKIP ozdobili své stoly národní vlajkou. Údajně se zase jedná o poselství, že jsou proti evropské spolupráci. Není tomu tak, vyjadřují tím, že zastupují Brity, kteří je volili, že zastupují obyvatele suverénního státu. Pavel Svoboda možná zastupuje frakci, jíž je členem. Sedí v ní po boku poslanců z jiných států a společně s nimi hlasuje. Tak s nimi může odhlasovat to, co je dobré pro Slovince a pro Poláky, ale co nemusí být dobré pro obyvatele ČR. Tedy může hlasovat proti lidem, kteří ho volili.
Žádná gesta euroskeptiků neznamenají, že by nesouhlasili s evropskou spoluprací. Znamenají ale, že nesouhlasí se spoluprací v Evropě tak, jak je realizována prostřednictvím EU. Existuje ovšem i jiná cesta spolupráce. A to dobrovolná spolupráce suverénních národních států, kdy jeden stát nemůže vnutit jinému státu přehlasováním to, co pro druhý stát není prospěšné a co protlačily určité zájmové skupiny. Taková spolupráce už funguje. Příkladem může být EFTA - Evropské sdružení volného obchodu.
Pavel Svoboda také vyjadřuje obavu, že pokud se nepůjde započatou cestou evropské spolupráce, kterou je větší integrace, ohrozí to mír v Evropě. Naopak, mír ohrožuje nerespektování národní suverenity, kdy lidé ve svých státech nemohou rozhodovat o svých věcech, a vynucené sbližování rozdílných států, což způsobuje zbytečné napětí mezi nimi. Instituce, která nyní zajišťuje mír v Evropě není EU, ale je jí NATO, jejíž rozhodnutí musí být přijata jednomyslně. Nedochází tedy k omezování suverenity jednotlivých členských států.
Jako malichernost mi přijde Svobodovo pozastavení se nad tím, že Petr Mach označil Ódu na radost za písničku. Proto na toto reaguji nakonec. Má pravdu v tom, že není správné označit skladbu hranou v Evropském parlamentu za píseň, protože je Óda na radost jakožto "hymna EU" interpretována pouze instrumentálně. Ovšem Beethovenova originální verze text má, tudíž je písní. Otočení se zády euroskeptiků při jejím hraní v EP nemůže tedy znamenat otočení se zády jejímu poselství vyjádřenému textem, protože "hymna EU" žádný text nemá.
